Naše Projekty
Androméďan – cesta Františka Koukolíka / 2025/
Doktor František Koukolík je neuropatolog, popularizátor vědy, zdravého stárnutí, kritického myšlení, lásky a štěstí.
Je to tvor uzavřený, zdvořilý, odtažitý, extrémně empatický a vysoce návykový. Vydali jsme se s ním prostřednictvím informací, které v životě sbírá, na cestu, kterou reálně prošel. Setkávali jsme se rok pouze o jeho volných víkendech, protože pracuje stále na plný úvazek na patologii V Thomayerově nemocnici v Praze a vyjížděli na místa, na kterých nebyl tu padesát, tu třicet let. Dokument je vysoce osobní výběrem témat, která považuje za podstatná pro život. Lidský život sám pak vnímá jako zázrak, náhodu a něco vysoce nepravděpodobného v ději lásky a vesmíru. Za nejdůležitější pro člověka považuje paměť, schopnost pracovat s informacemi a náhody. No a pak schopnost vlastního rozhodování, přestože je člověk, podle něj, tvor především emocionální. V dokumentu pracujeme s umělou inteligencí, ale především s tou vyšší, Koukolíkovskou.
ÓZETPÉČKA /2025/
Osob se zdravotním postižením je v České republice přes milión.
Tvoří tak dlouhodobě 15 až 20 procent z celkového počtu uchazečů o zaměstnání. Práce generuje nejen důstojný výdělek, ale tvoří výraznou část sebe hodnoty člověka a je nezbytným prostorem pro tvorbu, rozvíjení a udržení životně důležitých sociálních vazeb. Část lidí s postižením využívá tzv. Chráněný trh práce, lidově řečeno: Chráněné dílny. Zřídit a provozovat Chráněnou dílnu může jakýkoliv zaměstnavatel, který uzavře s Úřadem práce dohodu, a zaměstnává alespoň 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením. Následně na její vytvoření i provoz získá finanční dotaci a na zdravotně postiženézaměstnance pobírá měsíční příspěvek až do výše 16 700 Kč. Tomáš Melichařík se jako student v jedné z chráněných dílen ocitl a zjistil, že všichni vracejí minimálně 30 procent mzdy, která rozhodně nedosáhla ani výše mzdy průměrné. A tak se ještě jako student sociální pedagogiky pustil do výzkumné práce a se jejími výsledky se pak vydal do České televize. Když jsme začali točit zjistil, že ho opuští odvaha o situaci mluvit a společně jsme se vydali k terapeutovi, který pracuje s lidmi s postižením. V dokumentu pak pracujeme s dalšími osmi statečnými, kteří se podělili o svoji zkušenost a také Tomáš aktualizoval situaci tím, že si šel nechat nabídnout práci. Bylo to víc než ponižující a absurdní. Tomáš svoji snahu odkrýt situaci na chráněném trhu práce zakončil přesto optimisticky, vzal jednu z respondentek do Neratova, kde zaměstnávají 180 osob se zdravotním postižením. Je to ukázka toho, že vše může fungovat, zde zas mnohdy tabulkám a byrokracii navzdory. Mluvili jsme s desítkami lidí, vyslechli neuvěřitelné příběhy ponížení, ale i radosti a lze – li vůbec udělat nějaký závěr, vychází z toho jediné: jde o individuální přístup a morálku, které nelze žádným zákonem ukotvit, ale můžeme ho ohlídat tím, že budeme jednotlivým příběhům naslouchat a věřit, že slušné chování má větší cenu než 16 700. Třeba pan farář Josef Sucharda v roce 2024 přivezl do Neratova za jejich projekt Státní vyznamenání.
Stezka Českem /série I. 2024, série II. 2025/
Dvacetidílný cyklus cestopisných dokumentů o nové subkultuře „stezkařů“, osobní svobodě, krajině, historii, lidech, setkávání, poznávání a poznání během putování unikátní 2 000 km dlouhou Stezkou Českem s průvodcem Mirkem Vladykou.
Případ „Anička“ 2024 / 2024/
Stovky znásilnění, roky ponižování, týrání a vyhrožování. Neuvěřitelný příběh, za který si násilník odnesl od soudu podmínku, rozvířil společenskou i odbornou debatu o tom, jak přistupovat k podobným činům a jejich obětem.
Podle průzkumu agentury Ipsos z roku 2023 pro iniciativu Pod svícnem osobně zažilo domácí násilí 30 procent žen, nejčastěji ze strany svého partnera. Sedmdesát procent obětí domácího násilí se s tím nikomu nesvěřilo. Polovina obětí si nese podle průzkumu následky i po letech. Aktérka sledovaného příběhu, kterou stejně jako ostatní novináři označuje autorka dokumentu jako Aničku, je v péči psychiatrů po třetím pokusu o
sebevraždu. Poté, co krajský soud změnil tříletý nepodmíněný trest okresního soudu nad jejím otčímem na podmínku. Krajský soud v Brně využil institutu „doznání viny“, kdy už je vyslýchán jen pachatel. Původně byla tato novela implementována jako ochrana oběti před nekonečnými výslechy. Otčím Aničku v letech 2020 až 2022 zhruba dvěstěkrát znásilnil, natáčel v intimních chvílích na video, vyhrožoval jí a týral i její matku. Pil, do domácnosti jezdila policie a byl opakovaně trestně stíhán. Dívka v dokumentu Šárky Maixnerové velmi otevřeně popisuje celý, mimořádně mrazivý příběh. A odborníci k němu dodávají ještě mrazivější pohled na aktuální situaci. Jsou totiž přesvědčeni, že takových situací se právě teď může odehrávat celá řada a nikdo o nich neví. Je to tak jeden příběh z mnoha podobných, o kterých se na pozadí událostí české politické, justiční a mediální scény zatím neví.
Děti narozené dvakrát /2023/
Skoro každý touží po dítěti, mnohým ale není dopřáno, a tak hledají jiné cesty.
Náhradní rodinná péče má v Česku dlouhou a proměnlivou historii. Už profesor Zdeněk Matějček, legenda české pediatrie, prokázal v šedesátých letech minulého století, že dítě vyrůstající, byť v náhradní rodině, je do života lépe vybaveno než to, které vyrůstá v ústavu. Dnes máme vedle stále ještě provozovaných ústavů čtyři zákonné formy náhradní rodinné péče. Osvojení, pěstounství, poručenství a svěřenectví. Filmový štáb strávil rok a půl se dvěma páry, které žádají o osvojení, se čtyřmi přechodnými pěstouny, dvěma dlouhodobými, a pak ještě s těmi, kteří se vydali vlastní cestou. Všechny děti, se kterými se setkal, se narodily dvakrát. Jednou biologickým rodičům a jednou v srdci těch náhradních.
Na vlastní duši /2022/
Obyčejný svět v jeho denních podobách je pro některé lidi s vážnou psychiatrickou nemocí opravdu těžké a nežitelné místo.
Naopak psychiatrická nemocnice je pro mnohé místo bezpečné, a proto mnozí pacienti jen těžko hledají motivaci nemocnici opustit. Dokument Na vlastní duši vás provede šesti životními cestami lidí s podobnou diagnózou. Každá z cest vede jinam. Autoři dokumentu představují lidi s vážnějším spektrem psychiatrických diagnóz, kteří všemi dosavadními prezentačními síty propadali. Sledovali jejich cestu k propuštění do „normálního“, běžného života. To, kam jdou, jak se vypořádávají s běžnou denní rutinou, i to, proč se případně do nemocnic vracejí. Filmaři začali pracovat se šesti pacienty, kteří byli vybráni vnitřními i vnějšími týmy reformy k propuštění a terminologicky se z nich stali klienti sociálních služeb. Se dvěma se v půli cesty natáčení museli rozloučit, protože „na
svobodě“ byl kvůli jejich nemoci svět příliš těžké místo k životu. Dokument představuje i řadu lidí z nemocnic a z terénu. Všichni mají jednoho společného jmenovatele: starost o pacienta (klienta) a všichni to s ním myslí dobře. Co je to ale „dobře“ je ryze individuální, a navíc se „dobro“ v čase a situaci mění. Pokud má psychiatricky nemocný člověk rodinu, přátele, funkční sociální vazby, ekonomické zázemí, žije se mu násobně lépe a má větší šanci se s denními starostmi vypořádávat. Problémem je, že je to právě vážná psychiatrická diagnóza, která ho o vše z toho dokáže rázem připravit. Zcela nové komunikaci se učí jak zdravotnický, tak sociální personál – zejména té společné, kde zdravotníci mají zažitou ochranu pacienta a sociální pracovníci dbají na svobodu klientů. Co je vhodné pro jednoho, není vhodné pro druhého. Co je vhodné pro jednoho teď, není pro něj vhodné jindy. Sama reforma jednoho segmentu zdravotnictví nemůže vyřešit problémy pacientů, pokud se nepřidá sociální složka – zejména bydlení, práce a mínění majoritní společnosti. Úspěšná reforma navíc, kromě spolupráce zdravotnictví a sociálních služeb, předpokládá to nejtěžší: změnu stavu poměru majoritní společnosti k psychiatricky nemocným lidem. Většina z nás je pro zlepšení jejich životních podmínek. ALE, stále ještě ne blízko mě.
Solitér Jiří Sozanský /2021/
Dokumentární portrét výtvarníka Jiřího Sozanského, nenápadného i určujícího fenoménu české výtvarné scény posledních bezmála šedesáti let.
Jiřího Sozanský. je rytířem české kultury a rytířem českého boxu. Mohl být nositelem státního vyznamenání v oblasti umění a kultury už v roce 2019. Elegantně ho ale tenkrát odmítl převzít od prezidenta Miloše Zemana rozhovorem v Lidových novinách. Převzal si ho až v roce 2024 od prezidenta Petra Pavla. Je jedno, jestli člověk potká nejdřív jeho a pak jeho dílo, nebo obráceně. Obojí je čitelné, srozumitelné, robustní a rovné. Byl zedníkem, kulisákem, brigádničil u restaurátorů, které vedl Olbram Zoubek – tam vzniklo jejich životní přátelství. A konečně… je také absolventem pražské AVU, ateliéru prof. Františka Jiroudka a celoživotním souputníkem Jiřího T. Kotalíka. Jeho dílo je ve sbírkách našich i světových galerií (od NG po Pompidou). Vystavoval v bombardovaném Sarajevu, ve věznici u Madridu, jeho památník je v Táboře Vojna u Příbrami, ve Valdicích, pravidelně vystavuje v Terezíně, podílel se na výběru konečné podoby rodného domu Jana Palacha… V dokumentu jsme svědky toho, jak se Jiří Sozanský noří do mezních situací a zkoumá kořeny zla a dobra a komponuje je do svého díla. Zkoumá obličeje a grimasy zla a přepisuje je deníky Speera, zkoumá obličeje dobra a vpisuje do nich texty Frankla. Jeho dílo funguje jako lék proti amnézii a alternativním pravdám.
Na konci sil /2021/
Dokument natáčený po roce trvání doby covidové ve třech českých nemocnicích na odděleních rizikové péče o těžce nemocné pacienty. V nemocnici v Kolíně, ve Fakultní nemocnici v Motole a v Hranicích. Zachycuje nesmírné úsilí lékařů a zdravotníků o přežití každého nemocného, jejich radost z úspěšného léčení i jejich traumata a frustrace z množství úmrtí těch, kteří svůj boj se zákeřnou nemocí prohráli. Jsme svědky zoufalství i naděje, seznámíme se s příběhy nemocných, vyléčených, i těch, kteří o ně pečují. Přes veškerý stres neztrácí nemocniční personál optimismus, a i když se mnohdy zdá, že všichni jsou na konci svých sil, jedou dál…
Dokument byl věnován zdravotní sestře Věře Hanušové, první české oběti onemocnění COVID-19 z řad zdravotníků.
Krása na prodej / dokument 2021/
Zakladatelka českého modelingu Milada Karasová a její zpověď o všech podobách krásy a ženskosti i těžkém údělu hvězd.
Zatímco antičtí filozofové vycházeli z představy, že krása je jednota ducha a těla, dnes se nacházíme v období narcistické krásy. Potrpíme si na slova různorodost, originalita a individualita člověka. Přitom má současný mediální obraz „jedinečné ženy“ zcela standardizovanou podobu. Své o tom dodnes ví hledačka české ženské krásy Milada Karasová, která začínala jako modelka v bývalém Československu. Bez kadeřníka, make-up artisty v bývalém ÚBOKu, kde nahradila Ivanku Trump. V roce 1988 ji oslovila francouzská agentura Madison Models, aby pro ně hledala modelky. Měla oko pro krásu a zcela změnila život např. Evě Herzigové, Pavlíně Němcové, Tereze Maxové, Daniele Peštové, Simoně Krainové a mnoha dalším dívkám. Koncem roku 1989 si založila vlastní modelingovou agenturu Czechoslovak models, první a vlastně jedinou úspěšnou agenturu, se kterou spolupracovaly hvězdy dalších oborů jako Tono Stano, Liběna Rochová a Robert Vano. Ve filmu vystupují všichni, kteří Miladu Karasovou na její cestě za krásou doprovázeli a spolu s ní vydávají svědectví o podobě českého modelingu minulého i dnešního.
Kabinet Dr. Honzáka /Talk – show 2020/
Nemusíte chodit k psychiatrovi, psychiatr přijde k vám.
Přední český psychiatr Radkin Honzák je terapeut, influencer a autor úspěšného blogu a knižních bestsellerů. Dokáže ale také úspěšně moderovat veřejné debaty i odborné konference. Umí vést dialog, umí mluvit, umí se ptát, poslouchat a rychle reagovat. Jeho show přináší dosud neviděný náhled na zdánlivě běžné životní situace, které mohou mít vliv na psychické i fyzické zdraví člověka. Radkin Honzák na daná témata vede vždy se třemi hosty z řad známých lidí smysluplný dialog, na jehož konci téma shrne do podoby srozumitelného receptu, jak se se situací vypořádat.
Kdo tady blbne /2019/
Dokument o jednom z nejlepších a nejdéle sloužících psychiatrů a psychoterapeutů na světě.
Nestor české psychiatrie a psychosomatiky MUDr. Radkin Honzák je tím, komu se dnes říká influencer. Jeho snem bylo stát se obvoďákem na Šumavě. Místo toho skončil v blázinci. Stál za spoustou modrých knížek pro české disidenty. Jako jeden z prvních u nás se veřejně začal věnovat i psychosomatické medicíně a po padesáti letech to dotáhl až k sepsání psychosomatické prvouky. Především je ale člověkem, který miluje lidi a svůj život dal do služby člověku ve všech jeho bizarních podobách.
Ještě jsem nedokouřil své poslední viržinko /2017/
Profesor Josef Koutecký – zakladatel dětské onkologie v Československu, milovník hudby i života.
Ví se, že profesor Koutecký založil, vybudoval a institucionalizoval nejdříve v Československu a pak v Česku nový lékařský obor: dětskou onkologii. Ale nikdo netuší, že po smrti své ženy neuměl vybrat peníze z bankomatu a dodnes neodešle esemesku. Ví se, že byl šéfem kliniky, děkanem, prorektorem, vychoval nespočet dětských onkologů, ale nikdo netuší, že podstatou jeho léčby je láska a víra v člověka, nikoliv samotné léčení nemoci. I proto učí lékařskou etiku, (...i proto mu po jmenování do akademické funkce vyhrožovali zabitím). Ví se, že zvrátil úmrtnost českých dětských onkologických pacientů o osmdesát procent. Ale nikdo neví, že před třemi lety zemřela jeho milovaná manželka a vloni dcera. Ví se, že má rád život. Hudbu, umění, ale nikdo ale neví, jak smutný je ze stavu dnešní společnosti. Chce se rozloučit, proto nám nabídl svůj pohled na svět. Škrtá jím ve vlastní biografii, kterou před pár lety napsal. Ne, už není klukem a i s optimismem je opatrnější. Prof. Koutecký: „Kdo chce dělat něco, kde nejsou výsledky! Viděl jsem, že všechny děti s nádorem umírají. Pověsil jsem skalpel na hřebík, protože jsem přišel na to, že moje poslání je jinde. Na začátku ze sta dětí, které jsem ošetřoval, přežily tři. Kdo má vydržet takový neúspěch...
Obchodník s deštěm /2016/
Geniální podvodník nebo obyčejný vrah? Kariéra Josefa Eichlera alias ruského generála Baranova v kulisách normalizace.
Hlavním hrdinou příběhu je Josef Eichler, Čech od Nymburka. Zprvu nebyl nikým výjimečným, neměl vysokoškolské vzdělání, neuměl ani rusky, neprojevil žádné výrazné nadání. Vše se zlomilo po roce 1968, kdy tanky Varšavské smlouvy v Československu zavedly nové pořádky. Tehdy Eichler náhodou nalezl ztracený novinářský průkaz sovětského dopisovatele Baranova a rozehrál svou velkou hru. Tvrdil, že je vysokou šarží KGB. Vetřel se do vysokých stranických kruhů, neopomenul si pořídit fota se známými
lidmi, aby mohl udivovat svými známostmi. Podvodník těžil z normalizačního strachu a bezvýhradného uctívání všeho, co přichází ze Sovětského svazu. Svou vysokou hru dokázal hrát až do samotného závěru socialistické éry. Ale už nešlo jen o podvody, nýbrž také o vraždu…
Ztraceni v Evropě / 2015/
V Čechách čekají na azyl a někde na dlouhé cestě ztratili člena rodiny. Vydali jsme se proti proudu balkánské uprchlické cesty hledat jeho stopy a našli jsme víc, než jsme čekali.
Rodinu Bahjada Sida, kurdské žadatele o azyl v Česku, sledujeme pro sérii dokumentů Ztraceni v.cz, už rok. Je to projekt, ve kterém mapujeme, jak se úředníci a politici České republiky chovají k bezdomovcům, pěstounům, imigrantům a lidem všelijak bezmocným. A taky, zda se zbytečně nebere „našim“ a nedává „cizákům“. Ukážeme divákům opravdové žadatele o azyl v ČR a jejich reálná chtění a nereálná očekávání.
Jejich čas plyne pomalu. Navíc ztrácejí povědomí o svých blízkých, kteří jsou také na cestě. A protože žadatel, zcela logicky, nemůže cestovat mimo území ČR, vydali jsme se 17. září 2015 hledat jejich ztracené příbuzné sami. Balkánskou cestou proti uprchlickému proudu. Našli jsme nejen lidi, ale také jejich sny, představy a pohádky... Objevili jsme, kdo komu a proč lže a také, že v cestě mezi námi všemi stojí mnohem víc než ploty.
Život se smrtí / 2014/
Jeden rok v životě sedmi lidí, kteří každý sám za sebe a každý po svém bojují se smrtelnou nemocí.
Byly doby, kdy se nemluvilo o sexu, a přesto se lidé rodili. Dnes se nemluví o smrti, a přesto stále umíráme. Osudy sedmi smrtelně nemocných lidí v dokumentárním seriálu. Po dobu jednoho roku jsme sledovali osudy sedmi lidí, kteří – každý sám za sebe a každý po svém – bojovali se smrtelnou nemocí. Všichni využili paliativní péči určenou lidem v pokročilém nebo terminálním stádiu emoci, někteří v lůžkovém zařízení nebo v onkologické ambulanci, jiní se spoléhali na své blízké. Sedmidílný cyklus sběrných dokumentů o lidech různých věkových skupin, kterým lékaři oznámili definitivní diagnózu a kteří museli věcně přijmout své, často krátce vymezené, perspektivy. O spoustě věcí hovoříme otevřeně, jen kolem smrti chodíme po špičkách. V době, kdy stále častěji diskutujeme o možnosti svobodně zvolit způsob odchodu ze života, v době, kdy narůstá antagonismus mezi generacemi a být starý či nemohoucí není dostatečně cool, přichází Tvůrčí producentská skupina Lenky Polákové s tématem, které oslovuje a
dříve nebo později zasáhne každého z nás. Věra, Tomáš, Anna, Kája, Miluška, Magda a Mirko se na začátku ocitají každý v jiném stádiu nemoci. Každý má jinou prognózu, ale každý si v sobě nese tu svou porci naděje či smíření. Sledujte s námi cyklus, který otvírá řadu třináctých komnat a vyslovuje otázky. Takové, na které se prostřednictvím televizní obrazovky s tak výraznou otevřeností ptáme poprvé.